„Závěrečný zvrat mě často překvapí stejně jako mé čtenáře,“ prozradil Sebastian Fitzek v rozhovoru se svým překladatelem Jamiem Bullochem pro New Books v Německu

Sebastian Fitzek je nejúspěšnější německý autor bestsellerů. Jeho knih se prodalo více než 19 milionů výtisků a vyšly ve více než 36 zemích. Svou kariéru začínal v rádiu, později vystudoval práva a získal doktorát v oboru autorského práva. V roce 2006 vydal svůj první psychologický thriller Terapie, který se stal bestsellerem stejně jako všechny jeho následující knihy.

V letech 2014 až 2021 získal Sebastian Fitzek titul nejúspěšnějšího německého autora roku hned šestkrát. V roce 2023 se jeho knihy Pozvánka a Elternabend: Kein Thriller (která zatím nevyšla v českém překladu) staly nejprodávanějšími knihami roku. Mnoho jeho románů se dočkalo úspěšných filmových i seriálových adaptací. Například Terapie (Prime Video) byla zpracována jako šestidílná minisérie, která se okamžitě stala nejsledovanějším německým seriálem a několik týdnů se držela v žebříčku TOP 10 ve třiceti zemích včetně Spojených států. Některé jeho knihy, například Zloděj duší, Terapie nebo Pasažér 23, byly úspěšně adaptovány také pro divadlo. Sebastian Fitzek je známý i svými velkolepými křty knih, které pojímá jako show a zaplňuje jimi největší německé arény.

Sebastian Fitzek byl dvakrát nominován na Glauserovu cenu, několikrát získal Cenu čtenářů Zlatých knih, obdržel ocenění Hörkules a v roce 2016 byl vyznamenán Evropskou cenou za detektivní literaturu. Se svou rodinou žije v Berlíně.

Jamie Bulloch je překladatelem téměř padesáti německých knih, včetně děl Daniely Krienové, Timura Vermese, Roberta Menasseho, Arna Geigera, Romy Hausmannové a Sebastiana Fitzeka.

Rozhovor Jamieho Bullocha se Sebastianem Fitzekem

Jamie Bulloch: Dobrý den, Sebastiane. Je mi ctí, že s vámi mohu udělat tento rozhovor. Už několik let jste nejprodávanějším německým autorem, ale váš úspěch určitě nepřišel snadno ani rychle. Mohl byste nám něco říct o svých spisovatelských začátcích?

Sebastian Fitzek: Dobrý den, děkuji za pozvání. Je pravda, že moje cesta k úspěchu byla všechno, jen ne jednoduchá. Svůj první rukopis jsem poslal patnácti nakladatelstvím. Dvanáct z nich ho odmítlo a ze zbývajících tří se mi dlouho nikdo neozýval. Jak vidíte, nebylo to zrovna povzbudivé. Tyto neúspěchy mě ale neodradily. Naopak mě motivovaly, abych na sobě dál pracoval a pokračoval v tom, co dělám.

Své romány vydáváte s obdivuhodnou pravidelností – zdá se, že každý nový titul vychází kolem Frankfurtského knižního veletrhu. Zároveň je každý z nich úplně jiný než ten předchozí. Musíte být velmi disciplinovaný autor. Můžete nám přiblížit svůj pracovní proces?

Disciplína v mém procesu psaní určitě hraje důležitou roli. Psaní je pro mě svým způsobem podobné sportu. Často se musím přinutit začít a nejlepší okamžik přichází vždy ve chvíli, kdy je kniha hotová. Abych si uspořádal myšlenky, připravuji si podrobnou synopsi. Přibližně po osmdesáti stranách ale moje postavy začnou žít vlastním životem a já se stávám spíš jejich pozorovatelem. Někdy mám kvůli tomu obavy, jestli bude příběh dávat na konci smysl. Závěrečný zvrat mě proto často překvapí stejně jako mé čtenáře.

Zápletky vašich románů jsou mimořádně propracované. Připravujete si podrobný plán děje ještě předtím, než začnete psát?

Jak už jsem říkal, vždy si vytvářím synopsi, která mi dává základní směr. Skutečné kouzlo se ale odehrává až během samotného psaní. Postavy převezmou kontrolu a zavedou příběh směrem, o kterém jsem původně vůbec neuvažoval. Vždy mě pobaví, když čtenáři tvrdí – naštěstí jen výjimečně – že konec odhadli už na začátku. V takové chvíli jim mohu jen odpovědět: „Já jsem ho také neznal.“

Čím si vysvětlujete obrovskou popularitu svých knih? Proč se podle vás čtenáři rádi nechávají šokovat a děsit a baví je nahlížet do nejtemnějších zákoutí lidské duše?

Napětí a nepředvídatelnost čtenáře přitahují. Je to bezpečný způsob, jak prožít extrémní emoce, aniž by museli opustit svou komfortní zónu. Lidé přece také rádi jezdí na horských drahách, aby zažili bezpečný pocit blízkosti smrti. V tomto smyslu jsou moje knihy jakousi literární jízdou na horské dráze, která, jak doufám, na konci přinese příval endorfinů.

Na konci každé své knihy uvádíte svou e-mailovou adresu. Mohl byste nám říct něco o tom, jak komunikujete se svými čtenáři?

Uvádění mé e-mailové adresy na konci knih je pro mě velmi důležité. Díky tomu získávám přímou zpětnou vazbu od čtenářů a mohu s nimi zůstávat v kontaktu. Tyto interakce jsou často velmi inspirativní a přinášejí mi nové pohledy. Je úžasné, kolik osobních příběhů a zkušeností se ke mně tímto způsobem dostane. Ještě včera mi například přišel e-mail z Ukrajiny, ve kterém mi jedna čtenářka děkovala za to, že jí moje knihy alespoň na chvíli pomáhají uniknout válečné každodennosti. Takové reakce mají pro mě mnohem větší hodnotu než jakákoli prodejní čísla.

Co děláte nejraději, když zrovna nepíšete nebo nejste na autorském turné?

Obtěžuji svou rodinu svou přítomností. Musí poslouchat, jak hraji na bicí. Pomáhá mi to odbourávat stres a vyčistit si hlavu. Hudba je skvělým doplňkem psaní a nabízí mi další způsob, jak být kreativní.

Rozhovor přeložila Kristýna Koledová.

Rozhovor byl poprvé publikován na německém portálu New Books.