Ilustrátorka Vánoční koledy Lisa Aisato: Postavu Scroogea jsem si nakonec velmi oblíbila

Jedna z nejvýznamnějších norských ilustrátorek doplnila nové vydání knihy Vánoční koleda od Charlese Dickense o nádherné ilustrace. Přečtěte si rozhovor s Lisou Aisato.

Devatenáctého prosince letošního roku uplyne přesně 180 let od prvního vydání nejkrásnějšího vánočního příběhu na světě. Vánoční koleda od Charlese Dickense poprvé vyšla 19. prosince 1843 a stačilo jen několik dní, aby z pultů zmizel i poslední výtisk. Londýňané stáli dlouhé hodiny ve frontách, aby si nezapomenutelný příběh o mrzutém Scroogovi mohli poslechnout z úst samotného Dickense. Přesně po 180 letech vychází nové vydání Vánoční koledy obohacené o ilustrace norské umělkyně a ilustrátorky Lisy Aisato. Jak se jí na této knize pracovalo? Jak dlouho jí tvorba ilustrací trvala? Bylo to náročné? Četla Vánoční koledu už dříve? To i mnoho dalších zajímavostí se dozvíte v našem rozhovoru.

Jaká byla Vaše reakce, když Vás oslovili s nabídkou ilustrovat Vánoční koledu od Charlese Dickense?

Nakladatel mi v podstatě nabídl tři možnosti, ale rozhodování bylo jednoduché. Když jsem si vybrala Vánoční koledu, mohla jsem spolupracovat s autorem, se kterým jsem si už dlouho přála pracovat – Erlendem Loem. Právě on knihu překládal do norštiny. Přečetla jsem všechny jeho knihy a na střední škole jsem o něm dokonce psala seminární práci. Když jsem si tedy vybrala Vánoční koledu, mohla jsem spolupracovat s Erlendem Loem i Charlesem Dickensem. Takovou příležitost jsem nemohla odmítnout.

Četla jste Vánoční koledu už dříve? Líbila se Vám?

Nikdy předtím jsem ji nečetla. Viděla jsem ale jeden nebo dva filmy. Příběh se mi moc líbil a dodnes mě dojímá i fascinuje, že vznikl už před 180 lety.

Jak dlouho Vám ilustrování Vánoční koledy trvalo?

Na této knize jsem pracovala téměř rok.

Byla tato kniha na ilustrování náročná?

Byla náročná, ale zároveň velmi zábavná. Nejtěžší bylo pravděpodobně zachytit město. Jak tehdy vypadal Londýn, co lidé nosili na sobě, jak vypadalo pouliční osvětlení… Nemusí být všechno stoprocentně přesné, ale je krásné, když se podaří vytvořit atmosféru Londýna poloviny 19. století. Nejsnazší a zároveň nejzábavnější bylo kreslit Scrooge. Nakonec jsem si ho opravdu velmi oblíbila.

Představujete si postavy dříve, než je začnete kreslit?

Většinou ožívají až během samotného kreslení. Ale ano, nějakou představu mám. Někdy ji přenesu z hlavy přímo na papír. Jindy ale vznikne něco úplně jiného, než jsem si původně představovala.

Hledáte inspiraci ve svém okolí?

Když jsem hledala inspiraci pro Scrooge, víc jsem si všímala starších mužů čekajících na zastávkách. Jak stojí, jak chodí. A také si pamatuji, že jsem přemýšlela, jak by vypadal Bill Nighy (Láska nebeská). U Tima jsem se inspirovala svým synem Alfredem. Dnes je mu deset let, ale když byl malý, měl taková baculatá tvářičky. Na začátku jsem si prohlížela i jiná ilustrovaná vydání knihy, ale musela jsem s tím přestat. Narušovalo to můj vlastní tvůrčí proces. Jedna konkrétní kniha měla natolik nádherné ilustrace, že mě to téměř odradilo. Musela jsem se tedy zhluboka nadechnout, odložit všechny ty knihy, ořezat si tužku a vytvořit něco vlastního.

Co je na ilustrování nejtěžší?

Myslím, že nejtěžší je zachytit nejednoznačné emoce. Třeba když se někdo snaží skrýt svůj strach. Právě s tím jsem ale hodně pracovala a často z toho vznikaly ty nejzajímavější ilustrace. Obecně je také těžké zachytit tichou a klidnou atmosféru. Ne samo o sobě, ale snadno z toho může vzniknout nudný obraz bez hloubky. Pro mě je také poměrně náročné zobrazovat krajinu. Existují umělci, kteří dokážou vytvořit úžasné obrazy přírody, a právě prostřednictvím přírody lze vyprávět silné příběhy. Já ale potřebuji, aby v mém příběhu byli lidé. Jsou mi bližší než samotná příroda. Přesto lidi do krajiny ráda zasazuji, protože to příběh krásně doplňuje. Miluji kreslení lesů a stromů. Myslím, že my lidé máme s lesem velmi hluboké spojení. Možná je to tím, že mě v dětství ovlivnil J. R. R. Tolkien. (úsměv)

Podle čeho si vybíráte knihy, které budete ilustrovat?

Vybírám si příběhy, které se mě osobně dotýkají, nebo autory, jejichž tvorbu jsem měla ráda už dříve. Také projekty, díky nimž se mohu něco nového naučit nebo se posunout jako ilustrátorka. A samozřejmě příběhy s poutavým vizuálním světem.

Co máte na Vánocích nejraději?

Ty klidné chvíle po Štědrém večeru. Když nikdo neposílá e-maily ani nikam nespěchá. Když si můžeme jen číst knihy, jíst dobré jídlo a být spolu s rodinou.

Jaká je Vaše nejoblíbenější vánoční kniha?

Můžu si vybrat tu, kterou jsem ilustrovala? Moc ráda mám příběh Sněhová sestra od Maji Lunde. Měla jsem štěstí, že jsem ho mohla ilustrovat.

Kdo je Lisa Aisato?

Lisa Aisato (*1981) je oceňovaná a kritiky uznávaná autorka, ilustrátorka a výtvarnice.

Během své kariéry vydala sedm knih, mezi nimi také oceňovanou obrazovou knihu pro dospělé Všechny barvy života (All the Colors of Life).

Kromě toho ilustrovala více než třicet knih dalších autorů. Nejznámější je pravděpodobně mimořádně úspěšná Sněhová sestra od Maji Lunde. Její knihy byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků a její ilustrace zdobí domácnosti po celém světě.

Lisa Aisato provozuje vlastní galerii na souostroví Hvaler na jihovýchodním pobřeží Norska, kde žije a tvoří.

Rozhovor vedl David Grich pro markiza.sk.